čtvrtek 25. srpna 2016

slast a strast a Merkelová

CO KDYŽ PŘEVAŽUJE STRAST? MOŽNÁ STRAŠLIVÁ ŘEŠENÍ
zdá se, že i v životě zdravého dospělého člověka převažuje strast nad slastí v poměru 25:1, u nemocných je poměr ještě horší
upozornění: nikomu dané strategie neradím, jen je třeba promyslet vše
1) sebevražda - pokud převažuje strast, i mnozí stoikové si mysleli, že je vhodným řešením. Dodávám však, že pro nás obvykle nedostupným, protože máme silný pud sebezáchovy.
2) alkohol + drogy - tzv. "upít či ufetovat se k smrti": jestliže je volbou smrt, je lepší zahynout postupně ve slasti než strasti, proto je možné uvažovat o zvýšené konzumaci alkoholu a/nebo drog. Námitka: nakonec způsobují také strast. Odpověď: je třeba je vhodně a v správných dávkách aplikovat a pokud navíc vedou k zkrácení života, i tak (i když krátkodobě strast zvýší) se to dle hédonistického kalkulu vyplatí. I když alkohol je zde spornější: někdy nevede k rychlejší smrti, jen k většímu utrpení. Naopak tvrdé drogy patrně život zkracují téměř vždy, v této perspektivě jsou tedy výhodnější.
3) nemoci - ty, které vedou k rychlé smrti, jsou poměrně výhodné, a i když způsobují krátkodobé navýšení utrpení, z hlediska hédonistického kalkulu jsou přesto výhodné, z této perspektivy je výhodná i rychlá smrt např. při autonehodě...velmi nevýhodné jsou z této perspektivy nemoci, které život nezkracují, ale jen přidávají utrpení. Zde se od sebe liší i třeba jednotlivé typy rakoviny: některé jen zesilují strast, ale táhnou se dlouho, jiné jsou rychlé, i když bolestivější. Když už si musíme vybrat, jsou výhodnější rychlejší typy rakoviny, naopak chronické typy rakoviny jsou zásadně negativní, protože strast dlouhodobě zesilující.


ANGELA MERKEL - PLUSY A MÍNUSY
+ :
Jediný evropský politik, který uvažuje skutečně evropsky a nemyslí jen na zájmy svého státu.
Jediný evropský politik, který cítí nejen celoevropskou, ale taky celosvětovou odpovědnost.
Byla velmi solidární s množstvím lidí v obrovské nouzi, tedy s uprchlíky.
Drží EU pohromadě a snaží se o její větší integraci.
Je slušným člověkem.
Je většinou umírněná, rozumná, opatrná, racionální.
Její postoj k islamistickému terorismu v Německu je mnohem klidnější a racionálnější než emotivní a často paniku zesilující postoj francouzských politiků k témuž ve Francii.
- :
Tvrdé pravicové škrty, které naordinovala Řecku, nefungují a Řecku škodí.
Viní Řecko z lenosti, přitom právě její kroky (tvrdé škrty nucené Řecku a brzdící jeho rozvoj) mohou za dlouhou ekonomickou krizi v Řecku: navíc většina veřejných německých peněz na "pomoc Řecku" jde zpět do soukromých německých bank na splácení úroků z úvěrů poskytnutých Řecku už dříve.
Je málo solidární s jižní Evropou obecně, zato je přehnaně solidární s uprchlíky. Je tedy solidárnější k Neevropanům než k Evropanům.
Jako evropský státník, který má vnímat postoj všech evropských zemí, měla více zohlednit odmítavý postoj střední a východní Evropy k přijímání uprchlíků a nenutit jim je silově.
Její postoj k uprchlíkům byl až přehnaně vstřícný a zesílil zatížení migrací pro celou Evropu.

CO HODNĚ UVOLŇUJE?
1) dlouhodobě a často intimita, blízkost, důvěra a bezpečí s milovaným partnerem
2) krátkodobě také dobré jídlo - u jídla není tak důležitá samotná chuť, ale spíše pocit uvolnění středu hrudi, které přináší
3) pivo, obecně alkohol
4) procházky v přírodě
5) odpočívání v posteli

JSOU MALÉ DĚTI ŠTASTNÉ?
Nejsou.
Měřeno kvantem strasti vs. slasti (kvantum = délka trvání krát intenzita) mají ještě horší poměr než dospělí: dospělí mají 25:1 ve prospěch strasti, u malých dětí odhaduji 40:1 ve prospěch strasti.
Malé děti jsou soustavně nespokojené, brečí, pláčou, křičí, mračí se, něco se jim nelíbí, zlobí se, jsou nespokojené...a občas se na chviličku uvolní či usnou, aby se jim za chvíli zase všechno nelíbilo...
Jinak je tomu u povyrostlejších dětí, tam je to snad lepší, i když bych nepodceňoval strach, stud, ostýchavost nebo naopak znuděnost u mnoha dětí...

zase zas hedoné

JAK PÍT ALKOHOL?

Alkohol se má pít pomalu, protože už samotné pití je příjemné + vnímáme nepříjemnost, když už nemáme v hospodě co pít, proto je dobré pití zpomalit + dobré pít málostupňová piva, ještě méně než desítky, třeba "dělnická piva" sedmičky, abychom se hned neopili a naše slast z pití mohla růst a my se mohli stále těšit, že ještě máme co pít.

pohybovat se nebo ležet? mírná procházka možná lepší

na procházce defragmentace "disku mozku" + třídění, uspořádávání dat

při chůzi se lépe myslí

PRODLUŽUJ SVÁ TĚŠENÍ

Těšení na nějakou věc či činnost je i dle výzkumů vědců mnohem slastnější než věc či činnost samotná.

Proto je vhodné těšit se, prodlužovat přípravu, netlačit na pilu - nedělat program moc rychle...

Když si všimnu, že se na něco těším a že těšení je slastné, tak danou věc neudělat hned, ale pomalu - nevyčerpat si věc, kterou mám k těšení.

A co když mám k těšení dvě věci, nemůžu tedy vyčerpat jednu rychle? Ani tehdy ne, mozek totiž ví, kolik věcí k těšení má, a čím víc jich je, tím lépe.

TANČIT SÁM NEBO S NĚKÝM?

Je dobré chodit tančit na venkovské tancovačky, které jsou uvolněnější než upjaté snobské tančírny, ale i zde je velmi často přítomné vzájemné pozorování, jak kdo tančí a jak se na parketu chová, což může dělat strast (ale i slast, když máme obdiv)...Když se naladíme, lze se uvolnit a tančit, jako bych tam byl sám, ale často je to obtížné...

Zřejmě je lepší = víc uvolňující tančit doma nebo na louce hned sám (s mp3 přehrávačem v uších).

Louka je tedy pro tanec lepší než diskotéka! (Domov patrně nejlepší kvůli pohodlí a bezpečí).

A co tančení ve dvojici? zde se provádí společná choreografie, sociální kontakt, což vyvolává napětí, hůře se uvolňuje, ale je to dobré, když je pár dobře sžitý a jde jim to.

Konečné slovo? Tančit raději sám, pokud nejsem dobře s druhým sžitý, jinak se neuvolníme.

výhoda společnosti není v společném tanci ani sexu, tam spíš napětí

SEX NEBO MASTURBACE?

Někdy je lepší masturbace než sex: při sexu je často přítomné sociální napětí, bereme ohled na druhého, což dělá strastiplné napětí.


Někdy lze přijímat sex s druhým ani ne tolik kvůli potěšení, jakožto kvůli prevenci proti přílišné sexuální touze = napětí = strasti, která by při sexuální abstinenci mohla přijít.

Víme však, že těšení se na sex je mnohem slastnější než vzpomínání na něj, ale je i mnohem slastnější než samotný sex, proto je sex lepší než masturbace: právě kvůli těšení, které je u sexu samozřejmě vyšší...

A co samotný průběh (který je však méně podstatný, protože je tam méně slasti než u těšení), je lepší sex nebo onanie? Někdy je lepší onanie, protože zde je někdy víc uvolnění.

Napětí u sexu nejvýznamnější, když je sex nejistý.

Když jsme s druhým víc sžití, může být u sexu víc uvolnění než u onanie, ale i riziko napětí daleko vyšší, masturbace je bezpečnější varianta...

Hlavní u sexu není slast na genitáliích (muži na žaludu a slastné svírání šourku varlat), ale pocity uvolnění ve středu hrudi, u dobrého sexu intenzivnější a delší uvolnění středu tělesného trupu/hrudi než u masturbace, ale špatný sex je hodně stresující.

Co první sex? Hodně napětí z nového, ale také silné a prudké uvolnění = euforie z toho, že jsem nového partnera/partnerku získal(a).

Pokud jsme s partnerem dobře sžití, uvolnění ze společného sexu mnohem výraznější než u masturbace.

Není však zde menší těšení se, když už máme partnera/partnerku jistého/jistou? Někdy určitě ano, ale jindy naopak těšení vyšší, když už zde není kaleno napětím z toho, zda a jaký sex bude, zda podám dobrý výkon...

FILOZOFOVAT SÁM NEBO S NĚKÝM?

Dobré chodit: u chůze se lépe přemýšlí, ale nesmí být rychlá.

Je lepší filozofovat s někým, ale pomalu, aby to bylo příjemné. Kvalita filozofování jít dolů nemusí, ale musíme filozofovat pomaleji, také by měl být čas na pauzy, na vychutnání si příjemných stavů.

Člověk musí být ve filozofování sžitý s druhým či  může filozofovat i s někým cizím, ale záleží jen na jediné věci: druhý musí spadat do okruhu lidí, se kterými se tzv. "cítím dobře" = uvolňují mě.

Když je špatná nálada a v přestávkách neprožíváme štěstí, je dobré filozofovat více: tím se eliminují přestávky a budeme zakoušet jen neutrální stav filozofování, tedy toku filozofických slov a vět.

Filozofování je i námaha, do vědomí občas probleskne napětí těla či napětí/bolest hlavy z přílišného soustředění, avšak mnohdy je převáženo uvolněním ze sociálního kontaktu s dalším filozofem + uvolnění z procesu poznání, který považujeme za smysluplný.

Neměli bychom pozorovat příliš, zda štěstí je či není, protože zde by lokálně (byť globálně neplatí) mohl platit hédonistický paradox: chceme štěstí, a pak jsme o to víc naštvaní, že je neštěstí, čímž si ho ještě dále navýšíme.

Když máme při práci/filozofování pocit smysluplnosti, pak jsou mezery/pauzy příjemnější, ale bohužel je zde i nutkavější potřeba mezery vynechat, abych toho udělal více...Ale když je pauza příjemná, má člověk více zpomalit a vychutnat si ji, a když má za svůj životní program hédonismus, tak to také dělá častěji.

společné filozofování nebo filozofovat sám? sám u procházky filozofovat - pomalá chůze, pauzy, příroda...u společného filozofování víc námahy, sociálního napětí...ale koncept uvolněného společného filozofování může být OK...ale musíme být s fil. partnerem sžití

u filozofování, které člověk dělá sám, chybí motivace a stimuly...


společné filozofování - mělo by být pomalejší, aby to bylo příjemnější, kvalita by jít dolů kvůli příjemnosti nemusela

kdyby se filozofovalo pomalu, tak lepší procházka filozofická s druhým, ale člověk musí být sžitý s druhým či  může být i cizí, ale záleží jen na jediné věci: druhý musí spadat do okruhu lidí, se kterými se tzv. "cítím dobře" = uvolňují mě

je v "cedníku", v mezerách opravdu příjemno nebo spíš nepříjemno? - tam může lokálně (byť globálně neplatí) platit hédonistický paradox: chceme štěstí, a pak jsme o to víc naštvaní, že je neštěstí

když štěstí není, tak pak radši víc pracovat, aby byl alespoň neutrál

když při práci/filozofování pocit smysluplnosti, pak mezery/pauzy příjemnější, ale i potřeba mezery vynechat, abych toho udělal více...ale když je pauza příjemná, má člověk více zpomalit a vychutnat si ji, a když má program hédonismus, tak to třeba pak dělá častěji

krásný zrakový objekt = uvolňující objekt

hudební festival = dobrá "pozaďovka", chvilku zaskočit a zatančit, ale nemít jako hlavní program

jet na vodu nebo do hor? na vodu, tam se člověk nemusí tolik namáhat

válet se na pláži? přímé slunce může pálit, ale taky nuda, jedině ve společnosti

proč vadí horko? hůře se dýchá, pocení vadí jen kvůli myšlenkám, ty spouští napětí...

CITÁT DNE:

"Znervózňuje všechno, otázka jen, co méně."

Jan Votava














středa 24. srpna 2016

dnes k hedoné

JSEM V ROZPORU SÁM SE SEBOU, KDYŽ ODMÍTÁM EXISTENCIALISMUS?
Peter R. Schuster si to myslí, napsal:
"Avšak současně kritizuješ existencialisty, ze prý mylně hlásají pesimismus a absurditu lidské existence. Pozoruhodný rozpor."
Má odpověď:
Nejde o rozpor. Nekritizuji existencialisty za pesimismus, protože racionální pesimismus je na místě. Není však na místě psychologický, emoční pesimismus, protože ten způsobuje ještě více strasti, než už máme. Kritizuji existencialisty za to, že tvrdí, že existence je nesmyslná a absurdní. Není: smysl je nutně a objektivně a univerzálně daný a platný, není to nic subjektivního, libovolného či relativního, není věcí arbitrární svobodné individuální či subjektivní volby. Co je tímto smyslem? Minimalizace objektivní anti-hodnoty, kterou je moje vlastní (u každého individua jen ta jeho) strast a maximalizace objektivní hodnoty, kterou je u každého zase jenom jeho vlastní slast. Pro pesimismus důvod je, protože strasti je mnohem více než slasti, z emocí je cca 96% strastných a cca 4% slastných co do jejich kvanta daného vzorcem "intenzita krát délka trvání", jinak co do frekvence výskytu jsou negativní emoce 10 krát častější než emoce pozitivní, tedy slastné.
Peter R. Schuster dále napsal:
"Zajisté, dlouhý život jen pro život sám je nesmysl. Životu je třeba dát smysl, který přesahuje pouhé vegetování - to je pouze prostředkem, nikoli samo cílem. Domnívám se, že to je možná jednoduchá odpověď na složitou otázku."
Má odpověď:
Smysl neboli cíl života je potřebný jen k tomu, aby nám kontinuálně navyšoval slast a zmenšoval v životě strast. Je dobré si tedy zvolit nějaký "cíl života", s tím souhlasím, avšak tento cíl je vlastně jen prostředkem/nástrojem k dosažení skutečného cíle, kterým je maximum mojí vlastní slasti a minimum mojí vlastní strasti. "Pouhé vegetování" po vzoru prasat a koček může být u mnoha lidí, kteří tolik netouží po "vyšším smyslu" dobrým způsobem, jak dosáhnout dlouhodobého uvolnění. Po většinu dne tak navíc žijeme všichni: jíme, pijeme, nakupujeme, vylučujeme, poleháváme, spíme. To je náš skutečný život, a jediné, na čem skutečně záleží, je potom to, kolik u těchto každodenních činností našeho života zažíváme slasti a strasti.

Z HÉDONISTICKÉHO DENÍČKU: NAPADENÍ HEJTRY

Dnes ráno jsem byl na facebooku napaden dvěma filozofickými hejtry.
Obvykle volím strategii: jejich příspěvky rychle vymazat a když jde o velký hejt, dotyčné si trvale zablokovat.
Dnes jsem si řekl, že udělám experiment a zkusím, zda nebude větší zábava s nimi komunikovat. Nebyla.
Napsal jsem jim nejprve reakci. Už toto mé psaní mě nepříjemně rozrušovalo a zúskostňovalo. Také mi činilo jistý stres čekání na jejich proti-reakci na mou reakci. Ta přišla, a podle očekávání byla ještě drsnější než první hejt, což mě zranilo a naštvalo ještě více.
Takže už jsem pak postupoval klasicky: ihned jsem smazal jejich příspěvky a zablokoval oba dva.
A od té chvíle mám hédonistický klid.

A žil jsem pak šťastně až do smrti :-)

ALKOHOL A SLAST
Neplatí, že čím víc pijeme, tím víc slasti máme.
Slast roste až do určité hranice, řekněme čtyř piv desítek.
Ovšem i zde je někdy třeba pít pomaleji, dávat si pauzy, poklidně si "udržovat hladinku alkoholu": když prožívám, že mám zatím dost, jedno kolo piv např. vynechat, a posléze, když vnímám, že mi euforie z alkoholu opadá, ji zas "přikrmit" dalším jedním či dvěma pivy.
Po překročení hranice čtyř piv bychom už neměli pokračovat, slast si už nezvýšíme, naopak by klesala. Jiné je to u celodenního pití, tam můžeme vypít až 8 piv, ale je třeba pít pomalu a s velkým množstvím přestávek.
Také platí, že "nejšťastnější" je často první doušek prvního piva: máme totiž radost, že se "něco příjemného a vzrušujícího děje" (pijeme!) a jsme natěšení na další průběh.

Avšak někdy stačí i piva dvě, 4 jsou jakási hranice, není třeba jít až k ní.

bílé víno je někdy nepříjemně kyselé + tím, že je víno koncentrovanější než pivo, máme tendenci jej pít rychleji, což je pro slast spíš nevýhodné, také můžeme snáze zbytečně překročit onu míru...Možná je lepší červené víno: to není kyselé.



JAK POČÍTAT BUDOUCNOST?
Je třeba počítat s různými pravděpodobnostmi různých verzí budoucnosti.
Když si dám 12 piv, budu mít z toho vysoce pravděpodobně a déle více strasti než slasti - takže volba je jasná, nedávat si tolik piv.
Jinde to tak jasné není.
Mnohdy kvůli malému riziku strasti zanedbáme vysoce pravděpodobně velké množství slasti: když se nám třeba nechce na výlet s přáteli.
Jindy riskujeme zbytečně kvůli troše slasti, typicky u nějaké "bláznivé lásky".

OTÁZKA: "PROČ JE MOJE VLASTNÍ SLAST JEDINÝM DOBREM?"
vyplývá to z prožitku: když cítím svou slast, vím, že je to dobré. U ostatních tzv. "dober" jejich skutečnou hodnotnost = důležitost = významnost nevnímám, neprožívám, nezakouším: necítím hodnotu pravdy ani Pravdy, vzdělání, poznání, štěstí druhých, štěstí vlastních dětí a blízkých, pokroku lidstva či světa...
Toto vše je za hodnotné vydáváno pouze konvenčně, zvykově, iracionálně nebo na základě různých nepodložených a nepravdivých ideologií.
Některé z výše uvedených věcí mohou sloužit jako prostředky k získání skutečné hodnoty, tedy mého vlastního blaha/štěstí/spokojenosti/slasti, mnohdy je tomu však naopak: příliš mnoho vzdělání a studia spíše bolí a je namáhavé, tedy není slastné, ale naopak strastiplné...

JAK ZVLÁDAT HEJTRY A TROLLY?
nejlepší strategii nabízí Jan Votava, ale nejde užít vždy, někdy ale ano:
"moje strategie je překvapivě přepnout do vstřícného přátelského otevřeného módu; ale chápu, že nemusí být pro každého 🙂"
Dodávám, že Jan Votava nechce touto strategií nad někým lstivě zvítězit, "přerafičit ho", ale reálně a upřímně se s ním spřátelit...

Tato strategie dokonce může vést k spřátelení s hejtrem, které je silnější než běžná přátelství.

MOHOU NEUROVĚDY MĚŘIT SLAST A STRAST?
Aktuálně ne, jsou v této oblasti spíše "v plenkách", tedy na začátku výzkumu.
Měří - a vždy měřit budou - jen neurální koreláty slasti a strasti, nikdy ne slast a strast samu. Tedy jen hormony, neurotransmitery, elektrické výboje, elektrochemické děje na neurálních synapsích, architekturu, růst a degradaci neurálních sítí, nikoliv samotné subjektivní prožitky.
Ovšem mezi prožitky a jejich neaurálními koreláty existuje poměrně striktní, rigidní a systematická korelace.
Ale nestačí nám jen kvantitativní vylití jistého neurotransmiteru či hormonu v mozku či organismu, protože musíme znát mnoho individualizovaných neurálních sítí konkrétního organismu, abychom věděli, co asi prožívá: s různými sítěmi totiž reagují tyto chemické látky různě, potom také různý člověk díky tomu cítí něco jiného.

DOTAZ: "JAK VÍME, ŽE VÍC TRPÍME NEŽ JSME ŠŤASTNÍ A O KOLIK TRPÍME VÍC?"
Musíš pečlivě pozorovat vlastní prožívání a zjistíš to potom taky.
Jiná cesta na výzkum než pečlivá introspekce není. Jednou nám snad pomohou neurovědy, ta doba je však velmi daleko.
Jsme obvykle systematicky klamáni optimistickým zkreslením: naše paměť, naše hodnocení, naše retrospektivní hodnocení, naše předpovědi a očekávání nás optimisticky klamou a zavádějí.
Musíš pečlivě pozorovat alespoň 5-10 minut svého běžného prožívání.
Zjistíš asi, že strast je asi desetkrát častější než slast a v průměru 2,5 intenzívnější. Z toho plyne poměr 25:1 ve prospěch strasti.
U malých dětí nebo chronicky nemocných či smutných či mrzoutských lidí je poměr ještě mnohem horší, možná až 40:1 ve prospěch strasti.

DOTAZ: "JAK URČÍM POMĚR SLASTI A STRASTI, KDYŽ MÁM AMBIVALENTNÍ POCITY?"
Ony ty pocity se nikdy neprolínají v jediném okamžiku. V jednom okamžiku máme vždy jen jeden pocit, buď slast nebo strast, jen se to velmi rychle střídá ze slasti do strasti a zase zpět.

DOTAZ: "MÁM VYVOLAT INTERNETOVOU HÁDKU, KDYŽ SE NUDÍM"?
Spíše ne, protože hédonicky je v hádce větší strast.
Ale ne vždy: pokud danou osobu neznám a nemůže mi to v osobním životě vrátit, může to snad mít - za jistých okolností - pozitivní vliv, kdy je má nuda přebita příjemným euforicko-manickým radostným vzrušením z toho, že se něco děje, že je zde mikro-konflikt.
Jelikož však nejsme psychopaté, cítíme často u toho pocity viny, rozrušení, napětí apod. Hádka je vyčerpávající a je to stres skoro vždy.
Doporučuji se tedy nehádat, případně jen krátce "zaprovokovat", a potom to vzít zpět.
Ale musím uznat, že pokud jde o při s lidmi, co neznám a kteří neznají ani mě, může to být někdy zábavné.

ÚSKALÍ INTERNETOVÝCH DEBAT
Všiml jsem si, že i po předložení těch nejpádnějších argumentů druhá strana neřekla "Máš pravdu, mýlil jsem se", ale dál buď opakovala své nepodložené soudy nebo se - když už neodkázala argumentovat dál - jednoduše bez reakce odmlčela, i po dlouhé debatě třeba.
Tím debaty jakoby vyznívají do ztracena, což je hrozné...

HEJTŘI A TROLLOVÉ
Hned po ránu mě rozrušilo několik osobních negativních komentářů zde na facebooku.
Hédonicky jsem cítil strast. Ovšem byly v tom i záchvěvy euforie, slastného vzrušení, že se něco děje. Převažovala však strast, tedy negativní rozrušení.
Obvykle reaguji tak, že komentáře bez dalšího reagovaní rychle smažu a dále ignoruji.
Zkusil jsem jinou strategii: odpovědět.
Hédonicky je to horší, byť to má v sobě napínavost, kdy čekáte na to, jak na váš protiútok zareaguje druhý.
Každopádně je to vysilující + nelze vyhrát, internetové hádky mohou být nekonečné.
Doporučuji tedy negativní komentáře bez reagovaní mazat, pokud se tedy zrovna silně nenudíme (tehdy je dobré vyrobit si tímto menším konfliktem zábavu, která přebije nudu, ovšem i zde je nuda jakožto strast myslím přebita hádkou, která je nakonec ještě větší strastí, i když má v sobě i krátké záchvěvy radosti). Pokud nechcete mazat, převeďte alespoň diskuzi z osobní do věcnější roviny, jak doporučuje Jan Votava.

PROČ PŘESNĚ ODMÍTNOUT NOHAVICU? A PROČ PŘESNĚ SE MÝLÍ EXISTENCIALISTÉ?
Existují smutné melodie a depresivní textové ideologie, obojí probouzí smutek, ve spojení ještě více. Nohavica má obojí. Dopad textové depresivní ideologie je mnohem delší než dopad melodie.
Melodie probouzí smutek jen v době, kdy zní. Depresivní ideologie působí mnohem déle, skrze smutnou melodii, procítěný zpěvákův hlas a jeho silné depresivní charisma a auru slavného zpěváka ti sugeruje, že je pravdivá.
Pronikne do tebe tedy velmi hluboko, i když lže, a ovlivní tě nadlouho: falešný rozsáhlý systém zpěvákových přesvědčení se postupně stane tvým vlastním přesvědčením.
Nohavica nebo Bondy nebo Sartre nebo Camus nebo Filip Topol (Psí vojáci) byli inteligentní depresivní lidé, proto měli velmi rozsáhlý, sofistikovaný a komplexní systém těchto nepravdivých přesvědčení, který byl konzistentní, jen stál na nepravdivých základech a nebyl podložený.
Smysl života existuje: je to tvoje slast. Mýlili se tedy.
Existuje i objektivní zlo: je to tvoje strast. I zde se tedy svým relativismem mýlili.
Nejsme si navzájem odcizeni, vztahy nás naplňují, myslíme, cítíme, chováme se skoro stejně všichni, máme i stejné cíle, záměry, úmysly, touhy, chtění, frustrace, nejsme každý odlišný a uzavřený v sobě, naopak nás trvale pronikají názory i city druhých. Mýlili se tedy i zde.


další rozvíjení hédonismu

ROMANTICKÉ FILMY NESLEDOVAT!
Opět nejlépe sledovat z filmů zase komedie, nebo i romantické komedie, kde jsou hédonicky výhodné vztahy, jen to nesmí být nešťastná láska nebo v nás nesmí vzniknout pocit osamělosti či touhy mít taky tak vysněného partnera nebo partnerky, což se často stává, a pak jsou romantické filmy hédonicky nevýhodné.
Proto jsou romantické filmy spíše nevhodné. Když už, tak ať jsou hodně komediální, protože humor, vtip, smích nás hodně uvolňují, což je slastné.

MOŽNÉ PODNĚTY K HÉDONISMU
Uvolní nás více masáž nebo sport? Masáž: je slastnější (tedy víc uvolňující) během procesu i uvolnění z něj trvá potom déle.
Když jsem v přírodě, je lepší chodit po rovině nebo po kopcích? Po rovině, protože výstup nahoru je strastný, a i když přináší také trochu euforického slastného uvolnění, mnohem víc je námahy z napětí dřiny při tomto výšlapu.
Uvolňuje také sedět u vody a dívat se do ní. Dobrý je rybolov.
Chodit na komedie do divadla a filmy sledovat spíše doma, doma je víc uvolnění než v kině.
Opět nejlépe sledovat z filmů zase komedie, nebo i romantické komedie, kde jsou hédonicky výhodné vztahy, jen to nesmí být nešťastná láska nebo v nás nesmí vzniknout pocit osamělosti či touhy mít taky tak vysněného partnera nebo partnerky, což se často stává, a pak jsou romantické filmy hédonicky nevýhodné.
Proto jsou romantické filmy spíše nevhodné.
Výborné jsou komediální seriály.
Film na malém notebooku může přinášet stejnou slast jako na velké televizi nebo v kině, stačí si jen k němu sednout blízko, pak pokrývá celé naše vizuální pole stejně jako film na velkém plátně v kině, také je třeba mít dobrý zvuk (ideálně dobrá sluchátka) + dobré rozlišení/kvalitu obrazu filmu.
Mnohdy nás hodně uvolňuje jídlo, proces jezení a sytosti, naplněnsoti břicha/žaludku (byť břicho nás při přesycenosti strastiplně bolí či je strastně napjaté), také nás slastně uvolňují příjemné chutě, sladká chuť, také různé omamné příjemné vůně.

ČÍM VÍC ALKOHOLU, TÍM VÍC SLASTI?
Ne: po překročení cca 4 piv desítek, kdy slast během jejich konzumace plynule roste, začíná slast při dalším přísunu alkoholu stagnovat či spíše klesat. Nekoordinovanost pohybů a rozmazanost zrakového vnímání dál kontinuálně rostou, ale slast už neroste, ale naopak klesá!
Tedy: přichází únava, někdy je nám špatně od žaludku až na zvracení, chce se nám spát, cítíme smutek, depresi, někdy naopak zlobu, zlost či hněv (možnost konfliktu, i fyzického). Je ohroženo naše zdraví, tloustneme z příliš mnoha kalorií obsažených v alkoholu (zejména v pivu!), klesá naše kondice a máme zaděláno na kocovinu a neklidný a krátký spánek.

SPORT JAKOŽTO BĚHÁNÍ KOLEM PEKELNÉHO KOTLE 
Ti, kteří si snaží prodlužovat svůj život např. sportováním, jsou jako lidé, co se vaří v pekelném kotli, a v krátkých pauzách běhají v pekle mezi kotli, aby pekelná muka v kotli přežili co nejdéle!

PŘEŽITÍ NEJBLBĚJŠÍCH?
Možná evoluce ani tolik není o "přežití nejsilnějších", ale o "přežití nejblbějších". Proč? Přežívají optimisté, což jsou ti, kteří trpí optimistickým biasem/zkreslením (chybou): s nadějí vyhlíží nový den, byť v každém dni radikálně převažuje strast nad slastí.
Jak moc radikálně? Poměrem 25:1 u dospělého zdravého člověka převažuje strast nad slastí, u chronicky nemocných, ale i u velmi malých dětí, bude tento poměr ještě horší, možná cca 40:1 ve prospěch strasti. Tedy, dospělý zdravý člověk má z emocí cca 96% negativních emocí a pouze asi 4% pozitivních emocí.
Ti, kteří si snaží prodlužovat svůj život např. sportováním, jsou jako lidé, co se vaří v pekelném kotli, a v krátkých pauzách běhají v pekle mezi kotli, aby pekelná muka v kotli přežili co nejdéle!

PROČ JE STRAST ZLÁ?
Jednoduše proto, že je lepší netrpět než trpět.
Řečeno skrze kontrafaktuály: je lepší možná situace, ve které strast není, než jiná (či aktuální) možná situace, ve které strast je.

ŽÍT KOČIČÍ ŽIVOT
Kočka je - zdá se - mnohem uvolněnější než pes nebo člověk. Dokáže dlouhé hodiny spokojeně ležet, povalovat se, vyhřívat se na slunci, odpočívat, klimbat, spát či podřimovat, hřát se u tepla apod.
Problém nastává, když má kočka sexuální touhu nebo když musí pečovat o koťata: to může být často i strastné, i když s koťaty se kočka zase cítí dost spokojena.
Kočky by nás měly v hledání šťastného uvolnění inspirovat mnohem více než neklidní a věčně napjatí a napjatě na lidském "páníčkovi" závislí psi: kočky jsou nezávislé, nezávisle uvolněné, věčně odpočívající.
Kočky vědí, co to znamená uvolnění - a že nic většího na celém světě není.

JSME U FLOW (PLYNUTÍ) ŠŤASTNÍ?
Psychologové říkají, že u "flow" jsme šťastní. Co je to flow? Jde o euforické plynutí/proudění, kdy jsme ponořeni do tvorby, sportu, naplňující práce apod.
Myslím, že se tu psychologové do značné míry mýlí.
Když nás práce zcela vtáhne, neprožíváme nic, jen jako mechaničtí roboti vykonáváme úkoly jeden za druhým.
Abychom mohli být šťastní, musíme si dělat přestávky, činnost přerušovat a/nebo ji dělat pomaleji: tehdy přichází "mindfulness", všímavost, tedy bdělé vychutnávání si přítomného okamžiku.
Ovšem když nás práce zcela vtáhne, jednoduše necítíme nic, možná jen kratičké záblesky euforie či uspokojení + asi ještě častější záblesky námahy, úsilí, které nás práce, na níž jsme silně zaangažováni, stojí...
Vezměme nějakého slavného zpěváka či herce: slastné uvolnění zažívá při potlesku, možná v krátkých chvilkách během představení, ale většinou jednoduše jen soustředěně vykonává danou vtahující činnost, a necítí tedy nic.
Lépe je na tom malíř "krajinář": dělá pauzy, vychutnává svou tvorbu i krásnou krajinu. Pokud však maluje hodně zapáleně, zase se soustředí na práci až moc, a potom necítí nic, ani strast, ale ani slast.

úterý 23. srpna 2016

k hedoné dále

Všichni jsme masochisti: intenzivně a neodbytne chceme to, co nám dělá utrpení, tedy hloupě chceme námahu, boj, snahu, úsilí, drinu, tvrdou práci. Přitom by bylo mnohem lepší, kdybychom se alespoň trochu uvolnili.

Co znamená, že strast je zlá? Nejlépe to vystihují kontrafaktualy, tedy jiné možné situace vůči aktuální situaci: je lepší nemít strast než mít strast, ještě lepší je mít slast. Tedy, nejhorší je mít strast, lepší je být v neutralu a nejlepší je mít slast.

Motivační songy, motivační rap, motivační proslovy a motivační knihy lžou, za tu dřinu a bolestivou cestu za sociálním úspěchem a uznáním štěstí moc nebývá. Rozhodně ne tolik, aby se to vyrovnalo námaze, kteří namotivovani svému snu, za kterým v napětí jdou, obětují. A tak se uvolni, dej si pivo, projed se na kole, netrhej rekordy a konečně se trochu uvolni!

Jde o poměr slasti a utrpení, které ta cesta za úspěchem přinese v porovnání s tím, jakou slast a utrpení byste měl tehdy, když byste měl jiný nebo žádný cíl. Je třeba zvolit možnost, která přináší nejméně dlouhodobého utrpení. Možná jí je i poflakování, určitě jí není tvrdá dřina.

 Jelikož je cca 25:1 více strasti než slasti, je třeba se spíše vyhýbat strasti než hledat slast, protože se nám to snáze podaří a je to efektivnější. Jednoduše: je snazší u rybníka zabíjet komáry, kteří mě tam obtěžují, než ulovit kapra.

nevytáhnout nohy z baráku je docela dobrá metoda, jak se vyhnout velkému množství strastí...nejde to zcela kvůli obživě apod., ale částečně ano

rybníkem je míněn život...nevybrali jsme si zde být, když už je tu však hodně komárů a málo kaprů, je mnohem racionálnější zabíjet komáry než nečinně sedět a snít o kaprovi...je to efektivnější i moudřejší...

a proč tu jsme? abychom likvidovali anti-hodnotu, objektivní zlo, tedy strast: absence strasti je totiž lepší než její přítomnost...a občas samozřejmě můžeme ulovit snadnou menší rybičku štěstí, ale žádného vzácného kapra mega-štěstí, to by totiž nebylo rozumné, bylo by to plýtvání silami

Jsme nastavení dost podobně. Nadávání na život určitě není cesta nejmenšího odporu, to také nedoporučuji. Doporučuji přeci smíření se s životem, jeho pokojné přijetí bez snění o kapřících. Šťastný ve smyslu převahy slasti nad strastí není nikdo. Sezení doma vám přinese méně problémů než běhání po venku (obvykle). Hledání štěstí není moudré, protože je vzácné. Moudřejší je likvidace neštěstí, protože je tak moc časté...




sobota 20. srpna 2016

ZAKAZOVAT NEGATIVNÍ HUDBU?

ZAKAZOVAT NEGATIVNÍ HUDBU?
Nejškodlivější je zřejmě hudba, která posluchači sugeruje jistou depresivní ideologii a vydává ji za pravdu, ač pravdivá není (Nohavica, Psí vojáci, Mňága a Žďorp,...) nebo ho přesvědčuje, že život je bojem o sociální status (podstatná část rapu, ale ne celý rap), čímž v posluchači zvedá napětí a agresivitu.
Minulý (komunistický) režim se snažil prosazovat hudbu pozitivní. Nikoliv vše, co se dělo v minulém režimu, bylo nutně špatné: měli bychom posuzovat oprávněnost každého kroku, nikoliv to, za jakého režimu byl daný krok uskutečňován.
Cenzura umění se nám liberálům samozřejmě nelíbí.
Ovšem také nechceme, aby naše děti a mladí lidé brali drogy (zejména třeba pervitin či heroin), protože jim prokazatelně škodí.
Hudba má myslím velký dopad na lidskou psychiku, zejména obsahuje-li jistou ideologii, kterou posluchač může postupně přijmout za svou. Podobně je na tom také časopis či noviny: takový Respekt má velký vliv, naštěstí však spíše pozitivní. Jeho čtenáři si postupně myslí to, co se píše v jejich oblíbeném periodiku.
Hudba působí ještě intenzivněji skrze emotivní melodii a procítěnou intonaci zpěváka/zpěvačky.
Znám mnoho mladých lidí, kterým negativní hudba zkazila duši nebo alespoň pár let života.
Patřím mezi ně: lituji toho, že jsem poslouchal Nohavicu a Mňágu a Žďorp a Divokýho Billa - dali mi na pár let do duše depresi, zejména Nohavica, protože vydával svou nepravdivou depresivní ideologii v písních sugestivně za pravdu.
Kdyby mi tehdy v sedmnácti letech někdo řekl, že Nohavica zpívá jednostranné zveličené depresivní lži a nepravdy, velmi by mi tenkrát pomohl. Kdyby mě před jeho možným zhoubným vlivem na mou duši někdo varoval, byl bych mu vděčný. Nikdo takový však tehdy nebyl: všichni na gymnáziu Nohavicu nekriticky glorifikovali.
(I Nohavica měl však některé písně pozitivní, a to nejen ty trapné dětské, ale i "Vlaštovku" nebo "Starého muže").
Negativní je také mnohé z METALU, ne všechny žánry metalu, ale části metalu hovořící o smrti, temnotě, utrpení, bolesti, Satanovi, démonech, krvi, zlu či Zlu jsou jednoznačně negativní, a tedy špatné.
Naopak mi velmi pomohly písně od bratrů Nedvědů (když zpívali dohromady, ale také od Františka Nedvěda, když zpíval sám), Pavla Žalmana Lohonky, sourozenců Ulrychových nebo i od Wabiho Ryvoly (i když i on má některé písně negativní, protože smutné), něco od Vlasty Rédla (ne vše, i on má depresivní), něco málo od Záviše (zas něco málo, i on má depresivní), nyní některé věci od Zrní (i oni však mají hodně často depresivní věci), některé pozitivní věci od Radůzy a samozřejmě mnohé pozitivní věci od Tomáše Kluse.
Možné řešení? Nezakazovat žádnou hudbu, ale důrazně upozorňovat mladé lidi před riziky a nebezpečím negativní hudby. Třeba takto: chcete mít deprese, strast, úzkost? Pak poslouchejte Nohavicu. Chcete mít radost ze života? Pak poslouchejte třeba reggae...

Trpí i Tolle a další osvícení?

Trpí i Tolle?

Vyhýbat se povinnostem racionálně a činy, ne mentálně a psychologicky...a nevyhybat se nutným úkolům, jen osekavat povinnosti na to fakt nutné, a to udělat co nejdřív...což tam taky je v pravidlech

TRPÍ I OSVÍCENÍ?
Zajímá mě, nakolik trpí osvícení jako Tolle. Vnitřní hlas mají klidnější než my, ale myslím, že taky ne zcela. Začínám pochybovat i o de Mellovi...Jaký mají poměr oni, převažuje u nich strast nad slasti? Hádám u nich poměr 10:1 ve prospěch strasti, my máme 25:1, nejvíc strasti dělá vnitřní postoj, myslím však, že i jim mozek dává často negativní myšlenky a postoje, jen je umí rychleji rozpustit podvolením se jim, ale také nikoliv dokonale.
Systém rychlého myšlení, tedy Systém 1, vysílá negativní postoje i jim, ale Systém 2 (pomalé myšlení), to snad dokáže často redukovat - a tím časem vyhasíná i negativita Systému 1...ale přece jen, jsme nějak evolučně nastaveni, na strach, úlek, napjatou ostražitost, napjatý hněv a agresi...souhlasím však, že nejvíc negativity produkuje až Systém 2, Systém 1 mají i zvířata: bojí se v dané chvíli, to však ihned pomine, strach není prodlužován dalšími obavnými úvahami
nevěřím však tomu, že Systém 2 "osvícených" je zcela bez negativity
negativita je v našem myšlení totiž silně rozšířená - podstatná část našeho myšlení je systémem obav, protiopatření, zabezpečování, předvídání rizik...kdyby toto "osvícení" eliminovali, obtížně by přežívali...byli by zase jako malé děti...což by šlo u těch "osvícených", o které se neustále někdo staral (U.G. Krišnamurtí, Ramana Maharši)...
evolučně je totiž výhodné i to, že náš Systém 2 je ustrašený: díky tomu předvídáme rizika a vyhýbáme se jim, učíme se také chybám z minulosti a na základě nich sníme o lepší budoucnosti bez nich (jen proto máme paměť)...vědomí vzniklo k predikci a zlepšení budoucnosti, je tu kvůli budoucnosti, proto je s obavou a nadějí stále zaměřeno na budoucnost, nikoliv na Tolleho "přítomný okamžik"...na přítomný okamžik je zaměřený Systém 1, nikoliv Systém 2!


pátek 19. srpna 2016

k hedonismu dále

práce jako antinatalistické anestetikum

- rap a pervitin jsou si podobné: baží po slasti uznání

Rap (ne všechen, ale alespoň 70% z něj) může být zhoubný: tlačí tě do touhy po úspěchu a sociálního uznání, což způsobuje strast napětí, boje a konkurence. Taky se dobře v tomto stýká s kapitalismem, který taky prosazuje boj a snahu získat status.

infarkt - z hlediska antinatalismu poměrně rychlá smrt, dělat věci k němu vedoucí (vysoký tlak, obezita, málo pohybu) - ale obezita sama negativní hédonicky, jde o to, jak vypadá emoční bilance i s ní - př. jezení klobás: špatné pro obezitu, která strastná, ale dobré pro infarkt, zkrácení života

různé typy rakoviny: různá délka trvání a různá pravděpodobnost úmrtí

- být radši venku než doma, s druhými než sám, mírný pohyb procházek radši než ležení v posteli

mírný fotbálek (společnost + legrace + moc se nenamáháš + nemáš větší touhu vyhrát) lepší než procházka sám, i lepší než procházka s lidmi dokonce, protože fotbálek dává stimuly k legraci - srovná se to, když procházka s lidmi s programem

 sport krátký intenzivní nebo vytrvalostní? -oba špatné, horší vytrvalostní, tam sice námaha trochu menší, ale zase mnohem déle

čajovna, kavárna, vinárna, hospoda - co z toho? čajovna ne, je bez alkoholu, stejně kavárna proto není optimální

vinárna nebo hospoda? víno vypijeme rychleji, což je horší, výhoda vinárny větší klid (ale nepřeváží první nevýhodu), ale méně uvolněné prostředí - ideál klidnější hospody, kde nejsme nervózní z hluku

alkohol s mírou kvůli kocovině + zdraví + když se napijeme víc, smutek - pít pomalu

jít na kešky nebo na pivo? kdybychom si vzali pivo s sebou, tak na kešky



Jan Votava - HÉDONISTICKÝ ŽIVOTNÍ PROGRAM

HÉDONISTICKÝ ŽIVOTNÍ PROGRAM

Jan Votava


Kategorie jsou seřazeny podle důležitosti, podle důležitosti jsou seřazena i pravidla v jednotlivých kategoriích.


Poznámky k platnosti
-         Při tvorbě seznamu se vycházelo z mainstreamového přesvědčení o převaze slasti nad strastí, v opačném případě se struktura a pořadí pravidel mění, zejména se pak stává racionálním úsilí o zkrácení délky vlastního života.
-         Pravidla vychází z osobní metodicky sbírané individuální zkušenosti autora. Tato zkušenost bude v mnohém společná se zkušeností ostatních, ne však zcela a ve všem.
-         Pravidla neplatí absolutně (bez výjimek), nýbrž většinově, pro většinu situací.
-         Žádné pravidlo nenabízí záruku okamžité či velké změny, ale jen pravděpodobné dílčí zlepšení emoční bilance.
-         Autor sám hédonismus nezastává, rozvíjel jej v jednom ze svých životních období.


Meta-pravidlo

Netlač na pilu při plnění těchto pravidel


Kontakt s druhými

Vytvoř a udržuj si okruh lidí, se kterými se cítíš příjemně, a trav s nimi co nejvíce času

Zlepšuj vztahy (buď milý, usmívej se na druhé, buď otevřený a upřímný, ale važ míru, abys nezranil druhé či sebe)

Ve společnosti se zapojuj do dění, snaž se být spíše extrovertní

Buď si vědom toho, že averze a hněv ti škodí, tyto pocity tlum

S druhými nesoutěž, nýbrž spolupracuj

Hraj s druhými hry, ale bez větší touhy vyhrávat

Nehádej se

Odpouštěj a zapomínej prohřešky druhých


Vyhýbání se negativnímu

Ber na sebe minimum povinností, úkolů, starostí a zodpovědnosti, nevytvářej si závazky

Každou povinnost udělej co nejdříve, ať na ni nemusíš myslet a nemáš toho moc

Nepříjemné povinnosti a závazky, které nejsou nevyhnutelné, se snaž zrušit

Cítíš-li se na nějaké akci nepříjemně či nudíš-li se zde, nezdráhej se odejít

Při špatné náladě vystřídej činnosti

Jsi-li unavený a máš-li špatnou náladu, nečekej na večer a jdi bez výčitek spát hned

Neprovozuj náročnou turistiku

Vyhýbej se namáhavé fyzické práci

Nepřejídej se


Další pozitivní činnosti (vedle kontaktu s druhými)

Měj životní cíl, který považuješ za smysluplný, a usiluj o něj

Svou činnost strukturuj tak, aby měla četné a lehce dosažitelné milníky úspěchu.

Pestrý program je lepší než monotónnost

Pij alkohol co nejčastěji, ale nepřekračuj jistý limit (4 piva za večer)

Zkoumej a zvažuj další možné prostředky „umělého štěstí“ (drogy, technologie na ovlivňování mozku, psychofarmaka)

Choď na pomalé pěší procházky do přírody v bezprostředním okolí tvého domu, nejlépe tam, kde je méně lidí

Poslouchej pozitivní hudbu a tanči a zpívej s ní

Uvědomuj si a déle vychutnávej každodenní příjemné vjemy (příroda, sluneční svit, teplo, vánek, vůně, chládek, jídlo, koupel, pocity tělesného uvolnění, odpočinek)

Přistihneš-li se při denním snění, nezdráhej se pokračovat

Denně krátce medituj


Pozitivní myšlení

Přesměrovávej myšlení od věcí nepříjemných k příjemným

Z možných interpretací toho, co se děje v tvém životě, vol vždy tu nejpříjemnější

Nic si nevyčítej

Neber sebe, svůj život a svůj program příliš vážně, nýbrž naopak s humorem (pomoci tu může relativizující a skeptický vliv filozofie)

Snaž se dostávat do postoje co největšího vzdání se, odevzdání se, smíření (pomáhají zde slova "nevadí", "nemusím", "vyser se na to", "není to důležité", "je to jedno",…)

Vytvářej si pozitivní motivaci: když už něco musíš udělat, vymysli si způsob, jak by tě to mohlo bavit

Čti pozitivní knihy (self-help publikace, př. Tolle a de Mello)

Používej autosugesci


Délka života

Pečuj o své zdraví, neriskuj vážný úraz