neděle 23. listopadu 2014

Repetti, Buddhist Hard Determinism

zde

http://enlight.lib.ntu.edu.tw/FULLTEXT/JR-MAG/mag388415.pdf

- střední fáze chápe kauzalitu Humeovsky jako konstrukt
- co je bud. závislé vznikání?

- soft determinismus umožňuje jistou odpovědnost

- Buddha odmítá nemohoucnost agenta ve fatalismu kvůli voluntaristické katatonii

- Charles Goodman: hard determinista a hard inkompatibilista: svobodná vůle je nekompatibilní s determinismem i s indeterminismem

Siderits: na konvenční úrovni má cenu mluvit o odpovědnosti, konečnou pravdou je determinismus - v tomhle smyslu jsou nauky kompatibiliní

Goodman: není já, není odpovědnost - vše neosobní kauzace

Siderits: paleo-kompatibilismus: lidově lze mluvit o svobodě a bývá to užitečné pro zmírnění utrpení, ale pravdivé to není (stejně jako "tíže, váha" v lidovém slovníku vs. "hmota" ve vědeckém)

----------------------------

POZNÁMKY - pokud vše redukuji na nižší úroveň, co se stane se smyslem textu? nemusí ten být na vyšší úrovni? nebo je to taky klam? a se smyslem myšlenky, vjemu, bolesti? bolest nelze redukovat na mikroelementy! nebo snad ano? jak??? ZÁHADA VĚDOMÍ!!!

- není budoucí neosobní slast v tomto proměnlivém těle důležitější než slast jiného? záleží nám přece více na slasti bratra nebo přítele než zcela cizího člověka!!!

----------------------------

- u redukcionismu problém dělitelnosti do nekonečna

- jak z atomů bez velikosti vznikne velikost?

- redukcionismus má sémantický dualismus reálného a nereálného a ontologické egalitářství (vše jsou atomy)

- Siderits volí sémantický non-dualismus, který se vrací ke zdravému rozumu (existuje vše) a tedy k ontologickému inegalitářství - osvícená perspektiva: celky a části jsou stejně (ne)reálné

- common sense realism is not as enlightened or explanatory as reductionism,
which is not as enlightened or explanatory as antirealism,
which is not as enlightened or explanatory as semantic nondualism

- takže míra moudrosti roste až k sémantickému non-dualismu, pod ním je antirealismus a pod ním redukcionismus

- redukcionismus je pro Sideritse pouze fází!

- Goodman: buddh. etika je konsekvencialismus

- dříve se soudilo, že determinismus neumožňuje žádnou etickou bázi, protože chybí autonomní subjekt, nyní chtějí dát jinou bázi

- nejsoučasnější učenci Federman
(“Buddha”), Harvey (“Freedom”), Gier and Kjellberg (“Buddhism”),
and Wallace (“Buddhist”)
se shodují, že buddhismus nemusí nutně vylučovat svobodnou vůli!!

- současní učenci sleduji ne-mahajánové zdroje, které obhajují determinismus a kompatibilismus, protože mahajána je indeterministická a inkompatiblistická - tu zas sledují jiní současní učenci

But all such recent-period scholars nonetheless embrace
some form of deflated conception of the empirical or processual self—
contrary to Goodman’s straightforward eliminative stance toward the
self—and thus endorse a minimalistic conception of free will.

- takže dnes hájí všichni jistou slabou podobu jáství, a proto minimalistickou svobodnou vůli

Goodman:

jestliže není automní já, není autonomie - stejně jako jestliže není červené jablko, není červená

- pro Sideritse první fází je sémantický dualismus konvenční a definitivní pravdy, který přes antirealismus přechází až k osvícenému sémantickému non-dualismu: nic není exisutjící nebo neexisutjící víc než cokoliv jiného

- jen substanční self má substanční svobodu

- Repetti nesdílí názor, že bez červeného jablka není červená a bez svobodného já není svoboda (autonomie)

- souhlasí, že červené jablko nemá nezávislou povahu, ale stále zde červené jablko je, byť to není mereologický nezávislý CELEK

protože v zenu:

Before enlightenment, fetch and eat red apples. After enlightenment,
fetch and eat red apples.

- možnost, že stejně neexistují všechny věci, červená jablka i jejich části

- Goodman si myslí, že něco exsituje: sentience, pleasure, pain, wellbeing, suffering, consequences - jedině tak má jeho konsekvencialismus smysl

- Siderits si myslí, že raný buddhisté redukují vůli, touhu, přesvědčení na mikroelementy a redukují osobu na person-series

- nereálné jsou všechny věci, údajná reálnost self však způsobuje všechnu naši patologii

- Buddha však neodmítá já zcela, spíše se zaměřuje proti indickému atman - to tvrdí současný Federman a srovnává atman s karteziánským cogito

The Buddha accepted the deflated, changing, dependent
mind (SN 44.10), what Gier and Kjellberg describe as the “empirical”
or “processual self” (“Buddhism”), without attributing to it any characteristic
that could serve as the basis for an essential, independent identity
or unchanging subject of experience that endures unchanged through
the series of temporal changes that it necessarily undergoes—that is,
without accepting any false views about its dependently originating, ultimately
empty nature.

- Buddha tedy jakousí závislou a měnlivou mysl uznává, současní buddhisté tomu říkají empirické nebo procesuální jáství

- podpory pro empirické procesuální self:

Harvey (“Freedom”) and Federman (“Buddha”) for Theravāda supports for
this interpretation, and see Gier and Kjellberg (“Buddhism”) for both Theravāda and
Mahāyāna supports for this interpretation.

- všechno tohle možná jen konvenční pojmy: mind, consciousness, belief, volition, craving, action,
reflection, concentration, mindfulness, compassion, generosity
- tedy i přesvdčení, víra, toužeí, bažení, volení, pozornost, bdělost, soustředění, soucit, laskavost, štědrost: jen slova!!!

-----------

není slovem nakonec i utrpení, bolest, touha, slast???

-----------

Goodman ale všechno neredukuje, jinak by nemohl být konsekvencialistou:

Goodman does not use mereological reductionism
to eliminate sentience, pleasure, pain, wellbeing, suffering, consequences

v buddhismu je vše jen monetální, proto nikdo nemůže nést karmické ovoce:

Nothing in Buddhism is more than momentary; the notion
of karmic merit presupposes an accumulation by an entity
that bears fruit over time and that accumulation implies
something diachronic; thus, there is no karmic merit in
Buddhism.

podobně nikdo nemůže být osvícený:

Nothing in Buddhism is more than momentary; the notion
of a path to enlightenment implies that one undergoes a
shift from being unenlightened at one instant to being enlightened
at another point and that presupposes something
diachronic; thus, there is no path to enlightenment
in Buddhism.

ale absolutní momentalismus ruší i příčinnost a konsekvencialismus:

Nothing in Buddhism is more than momentary; the concept
of a consequence presupposes a causal connection
between two events over time and that presupposes
something diachronic; thus, there is no such thing as a
consequence in Buddhism.

- falešná představa ega je reálná v tom, že je hlavní příčinou utrpení

- všechno neexistuje stejně jako self

- NESOUHLASÍM: self neexistuje více, ostatní věci neexisutjí jako nepodmíněné, ale self neexisutje ani jako podmíněné, exisutje jen představa self, nikoliv podmíněné self samo

- fatalismus odmítl Buddha z důvodu, že by vedl k nečinosti a ohrozil tak cestu k probuzení

- chce jen soft determinismus a sebe-regulační empirické či procesuální self

Goodman: není-li hranice mezi já a ne-já, nelze rozlišit pohyby/akcemi vycházejí ze mě a z jiných

Repetti: to pak destruuje i karmu, zásluhy, reinkarnaci...příliš silně destruuje hranici mezi organismem a prostředím/okolím...NE, Repetti nechápe, že je zde myšleno já, nikoliv organismus - hranice mezi ním a okolím samozřejmě exsitují

- mahajána je pravděpdoobně antirealistická, takže odmítá i samu dichotomii determinismus vs. indeterminismus

- systém může být seberegulující bez self, např. termostat

semicompatibilista Siderits a zcela inkompatibilista Goodman

současnost:

scholars
relying mostly on Pāli (pre-Mahāyāna) sources mostly accept determinism,
but scholars relying mostly on Sanskrit (Mahāyāna) sources seem to
embrace indeterminism. Both such groups agree, however, that Buddhism
is compatible with free will even in the absence of a real self.

- takže uznávaj svobodu bez já, bez substančního já

- jasně že systém těla se synchornizuje a kauzálně propojuje, to však dle mého soudu neznamená svobodu a odpoěvdnsot, jak pro Repettiho:

 For one may acknowledge that one’s views, intentions,
speech, actions, efforts, one-pointedness, and mindfulness are
ultimately impersonal in origin, on the one hand, but that together they
constitute a tightly clustered causal system that exhibits system reflexive
features (system monitoring, system approving or disapproving, system
revising, and so forth) that ground conventional or pragmatic attributions
of responsible agency to the system, on the other hand, without
erroneously identifying with them.




-

sobota 22. listopadu 2014

Siderits vs. Williams: poznámky k jáství o buddhismu

-  jen málo věcí si skutečně vyprávíme: Strawson, proti narativnímu jáství epizodické já s epizod. etikou

- Platón: já jako dialog různých stránek duše k sobě, konflikt...současně je jeden písařem a druhý ilustrátorem knihy...ptoom já jako divadlo, divák komedie se smíšenými pocity...


a zde http://enlight.lib.ntu.edu.tw/FULLTEXT/JR-PHIL/ew99047.htm

Siderits - numerická identita proti kvalitativní, řeší numerickou

při znovuzrození kauzální účinek jako starý AD proti mladému

- ale šváb málo komplexní soustavu pro uchování výjimečných vzpomínek

- můj nápad, ROZDÍL: myslet: a) osoba, kterou jsem já b) toto tělo je určitým druhem věci, osobou

- musí mít bolest subjekt?

- redukcionisté: ne

- proč altruismus? pro zvýšení kvanta neosobní slasti! k tomu vede pochopení iluzivnosti distinkce "má vs. jeho slast"

Williams myslí, že bolest vyžaduje subjekt

- analýza příslovcí a událostí neukázala, že by bolest potřebovala subjekt

- vipassana: bolest má vlastní vnitřní přirozenost, ale může být bez subjektu

- soft funkcionalista je redukcionista, ale ne eliminativista bolesti -ale zde bolest jen supervenuje na faktech, nemá vlastní kauzální a explanační sílu,

- pro redukcionistu vše jen shlukem částic, (ne tak Nagardž., tam zaniká vše během sekundy)...to Williams uznává u artefaktů, ne u živých organismů , Siderits ukazuje na paradox hromady i na současnou embryologii: je možné být redukcionistou, vyhneme se mnoha problémů

Siderits dále:

http://enlight.lib.ntu.edu.tw/FULLTEXT/JR-PHIL/ew99045.htm

Šantidéva: jelikož já není, je sobectví nesmysl a máme se stejně starat o blaho všech

- Williams: pokud po smrti nejsem, proč se start o bytost po smrti? pokud sem, proč se start stejně o druhé?

- skandy na konci jednoho života způsobí numericky odlišné prvky na začátku jiného života


- 'person' is a convenient designation for a causal series of sets of psychophysical elements.

Given the convention that assigns the convenient designation 'person' to a causal series of sets of skandhas, plus the causal link between death consciousness and rebirth consciousness, we must say that these are the same person -- and thus that karmic fruit is deserved.

karmické ovoce je zaloužené stejně, jak když starý trpí za viny mladého: skandy jsou jiné, ale jsou to účinky předešlých

-  None of the presently existing psychophysical elements will continue to exist when that future suffering occurs; that that future suffering will occur to me is a socially constructed fact.

- všechny  prvky pomíjí neustále

- There is, ultimately, no one who suffers; there is just suffering, associated with this and that psychophysical element, occurring in this and that causal series.

- nikdo netrpí ,ale utrpení je špatné a je třeba mu zabránit

- žádné osoby neexistují, takže nelze říci, zda starý a mladý jsou jedna osoba

- když není já, proč se zbavovat jen vlastní bolesti? bolest je špatná, odstraňovat všechny!

MÁ NÁMITKA: ale jen "bolest tohoto těla" je skutečně mnou pociťovaná jako špatná, jiné ne, navíc možnost, že ostatní necití (fil. zombie)

- podle Williamse potřebujeme rozlišovat osoby, abychom pomohli trpícímu...ale pro soucit je třeba zase to, aby rozdíly mezi nimi zmizely, takže musí být i konvenčně pravda, že osoby neexistují

- cílem je maximalizovat celkové neosobní utrpení

- podle Sideritse věc lze vyložit tak, že konvenčně osoby zachováme

- osoby nejsou koncepčně primární

- bolesti jsou bez subjektu

- konvenční pravda existence osob umožňuje odstraňování skutečného utrpení

- volně plovoucí bolest:    Williams holds that the notion of free-floating pain is incoherent -- that pains necessarily have a subject. To this end, he advances both an adverbial analysis and an event analysis of pain statements.

- Willimas: bolest je vždy moje či tvoje: This is necessary in order that it be a deep truth that your pains are yours and mine are mine -- that ownership not be a mere conceptual construction.

-  Using an adverbial analysis, being in pain is a state that a person (or other subject of experiences) is in. Using an event analysis, being in pain is a change that a person undergoes.

- jakou funkci má bolest?
 - stav bolesti nebo událost bolesti
Using an adverbial analysis, being in pain is a state that a person (or other subject of experiences) is in. Using an event analysis, being in pain is a change that a person undergoes. 

- Willimas myslí, že k bolesti je třeba subjekt

- fiknce osoby z konsekvencialistického pohledu zvýšení počtu neosobní slasti dobrá

- Williams: pokud neexisutjí osoby, můžeme mít bezcitní ...odpověď Sideritse: ale vše je stejně prázdné, takže subjektivita není něco povrchnějšího, k čemu bychom měli být lhostejní...

Williams: neočekávaná cesta

budu-li švábem nebo klidně narodím-li se ve stejné rodiěn, nebudu to už já, takže ejsem motivovaný starat se o budoucí znovuzrození, které tak není ani mé: jedná se o jinou osobu

- buddhismus je endemicky solipsistický, redukcionistický, neuznává celky, organismy...









neděle 16. listopadu 2014

Bůh? pro a proti, velmi stručně

Proti:

1) Empirismus - co pro Boha empiricky svědčí? Nic moc...snad jisté výsledky parapsychologie (Ganzfeld experiment)...i když i ty mohou znamenat třeba jen kvantovou provázanost a ne existenci nadpřirozených sil

2) Bolest, utrpení - nějak se ospravedlnit dají, ale ospravedlnění mi nepřijdou příliš dobrá: může Bůh použít extrémní mučení malého dítěte k jeho výchově?

Pro:

1) Co my jen víme? Možná hodně...ale možná taky velmi málo...ale určitě toho ještě HODNĚ nevíme...třeba o mozku, vědomí, kvantové fyzice...takže to může být jakkoliv

2) Jistá intuice, vědomí přesahu: jistě, může jít o iluzi mozku, ale co když?

3) Zkušenost a tradice tolika moudrých náboženských lidí: jistě, může jít o iluzi, skupinový klam, berličku...ale co když skupinovým klamem je spíš dnešní ateismus?

4) Nevyřešený problém počátku, příčiny, vědomí: Odkud se vzalo vědomí? A odkud Velký třesk?




Interstellar: recenze

- mimořádný film

- velký důraz na budování atmosféry, která je zajímavá, byť se zpočátku nic moc neděje

- nápaditá a přiléhající hudba: taky jste si všimli, že hudba v každé dekádě je ve všech filmech STEJNÁ? a tenhle film ji má jinou...

- prostřední část filmu spíše nudná a hluchá

- víra ve vědu, což oceňuji

- konvenční ideologie "lásky hory přenášející" a "rodinné hodnoty", kult dítěte, v tomhle nevybočuje od klasického stylu amerických filmů, jen snad v tom, že silný vztah otce a dcery je skutečně EXTRÉMNĚ SILNÝ

- ukázka toho, že hmota je vážně fascinující, že nezměrná duchovnost a mystika se nachází ve HMOTĚ SAMÉ: radost by zde mohl mít de Chardin nebo Deleuze, Žižek, možná i Badiou...

- život na raketě v kosmu podaný spíše konvenčně a nudně, včetně zápasu se záporákem na ledové planetě

- nejvíc odsuzuji přílišnou Nolanovu uhranutost Kubrickovou Vesmírnou odyseou: napodobuje její záběry, střihy, atmosféru, u všeho se opičí až moc

- jsou v Nolanových filmech emoce nebo ne? Jistě že jsou, a dokonce hodně silné, ale neočekávané: sám jsem brečel, když jsem na konci filmu zažil setkání otce s umírající dcerou, která byla teď - díky relativistickým efektům černé díry - mnohem starší než on, zatímco jeho viděla téměř stejně starého jako v den, kdy ji v jejím útlém věku opustil, aby zachránil svět :-)

- nejvíc fascinující pro mě bylo sledovat vícerozměrné prostoročasové univerzum jakožto databázi událostí vytvořenou potomky k nápravě života předků - zpětnovazební paradoxní kauzální smyčka, kdy budoucnost tvoří minulost: paradox se nekoná jen tehdy, jsou-li všechny události věčné: pak může být klidně minulost ovlivněna budoucnosti, protože ve skutečnosti všechny události existují vždy, a naše nálepky "budoucí vs. minulá událost" jsou jen relativní vzhledem k té události, ve které se zrovna nachází to z našich "já", které to vyslovuje