úterý 16. srpna 2016

další zápisky

po jídle je strastiplně naplné břicho, ale uvolněný střed hrudi (slast)

studená koupel strastná (zima), po ní svěžest (uvolnění)

teplá koupel příjemné uvolnění

autosugesce nemusí být přesvědčivá na 100%, i potom zabírá

nejzhoubnější jsou písně a jiná tvorba s masivní depresivní ideologií - viz Nohavica, Mňága a Žďorp, Camus, Sartre, Bondy

pomáhání je často únavné, a lidé - včetně mě - na pomoc zapomínají a nejsou vůbec vděční...mnohdy pomáháme jen z pocitu povinnosti + abychom neměli výčitky a pocity viny a z nepodložené altruistické etiky, zde bychom pomáhat vůbec neměli


malé děti (novorozenci, kojenci, batolata) trpí ještě více než dospělí lidé - mají hodně strasti

společnost vede k ignorování pocitů, racionalitě a stoicismu víc muže než ženy, tím jim pomáhá, že jsou méně emocionální a méně trpí...méně si i vychutnávají věci, ale tím, že je v životě mnohem víc strasti než slasti, je to pro muže i tak výhodné,,,naopak po ženách společnost často požaduje emocionalitu, což jim škodí...

proč mají muži orgasmus? paměť si pamatuje dle pravidla "peak-end": mužská paměť si potom pamatuje tento pozitivní peak a příště chce sex znova...

povalovat se v lese nebo doma? v lese je to příjemnější, ale nesmí nás kousat hmyz, musí se pohodlně ležet a les není tak snadno dostupný...

ve společnosti přátel/známých jsme uvolněnější než sami - když jsme venku mezi lidmi sami, jsme napjatější, také když musíme něco sami vyřizovat, jsme napjatější

lidem je lépe s lidmi, kteří ze sebe nic nedělají, tehdy jsou uvolněnější...ale jejich motivační systém chce, aby byli spíše s lidmi důležitými a těmi, kteří ze sebe něco dělají, byť jejich prožitkovému systému je s nimi hůře, jsou napjatější

šestinu našeho času tvoří emoce - zraková data tvoří třetinu času, sluchová data (včetně vnitřního hlasu) další třetinu času a tělesná data také třetinu času, ale polovina tělesných dat je bez-emočních, tedy hodnotově neutrálních

emoce jsou vlastně jedinou hodnotou, jsou onou slastí a strastí

v prožitku je rozdíl mezi napětím a bolestí svalů, byť obojí je strastné - ale silné negativní emoce už nejsou pouhým napětím, ale skutečnou fyzickou bolestí - třeba smutek bolí ve středu hrudi, žaludek je postižen bolestivými ostrými stahy při strachu

nejsou některá data zároveň? třeba zraková a sluchová, když pozorujeme pohybující se a hlučící traktor, nebo zraková data a tělesná, když cítíme tlak židle a současně pozorujeme okolí? soustředěné zaměření (focus, střed) je možné jen na jeden stimul, ale není možné zároveň mít na okraji, periferii vědomí (fringe) něco dalšího, jak si myslel W. James? nebo není možné mít alespoň zároveň jaksi rozostřeně bez přesného zaměření na jakýkoliv určitý jeden podnět dva podněty, dvě data (byť rozmazaně) zároveň? myslím, že ne, byť je to těžké rozhodnout, ale spíše pozornost přeskakuje velmi rychle od jednoho k druhému, mozek to paralelně bez účasti vědomí vše registruje, ale v aktuálním "okénku vědomí" je vždy jen jeden podnět - byť nezapomeňme, že zrakový obraz je vlastně komplexním podnětem, ale také je jako celek viděn neurčitě vlastně jako jeden jediný objekt/věc, až když se postupně zaměřujeme (zase po jednom, po částech) na jeho části, vidíme přesně, co na daném zrakovém obrazu je

vzpomínka na intonaci a melodii hlasu druhého člověka může vypadat takto: přeříkávám si to svým vlastním vnitřním hlasem, ale mozek současně spustí určité specifické napětí svalů po straně mé lebky, aby tímto napětím reprezentoval intonaci druhého člověka - takže zvuk je zde mozkem reprezentován jako napětí svalů hlavy

mozek si takto vypomáhá: vytváří si vždy momentální vlastní řeč tím, že pomocí tělesných dat vlastního těla signalizuje určité aspekty vnějšího světa

mozek si dělá provizorní jazyk pro daný okamžik - ztělesňuje koncepty skrze tělesná data

když děláme odhady pravděpodobností nějaké věci, je dobré si věc rozčlenit co nejvíce až k bodům, kde fakt nevíme, kde je to cca 50:50 - protože tento odhad toho, kde fakt nevíme, je nejméně arbitrární

pokud nás budou naši potomci křísit z mrtvých, budou primárně křísit asi takoví, kteří dnes pomáhají uprchlíkům, ti jsou totiž nejvíc angažovaní v pomáhání - budou tedy křísit ty nejslabší (blahoslavení chudí, neboť jejich je království nebeské) a sobě podobné ("církev svatých")


poslouchat slastné hudební árie + poslouchat slastnou hudbu stále dokola, třeba jednu píseń pořád dokola

kořeníme jídla jako maso často i proto, že sami nemají žádnou chuť

chuť jídel se nadceňuje, dává jen málo slasti


strach je jen několik ostrých bodání v břiše za sebou, není jich moc! (3-4 za sebou, pak pauza půl minuty, pak znovu, třeba už jen 2, pak pauza dvě minuty, pak zase 2,...)


UG vlastně přemýšlel - opakovaně se ho ptali na stejné věci, on vždy bleskově odpověděl (rychlé myšlení), ale v odpovědi navázal na minulé (v paměti uložené) tvrzení rychlého myšlení, čímž ho rozvinul - my myslíme vlastně taky tak, ale v intuici u toho zůstaneme, zatímco u soustředěného myšlení naše intuice vždy přehodnotí a rozvine/opraví předešlou intuici, takže je naše myšlení vlastně šnůrou intuic - což měl UG taky, ale s časovými pauzami mezi tím

je třeba kultivovat naše intuice - jde o sérii výšlehů soudů skrze bleskové/rychlé myšlení, je třeba pečovat o jejich kontinuitu

intuice = rychlé myšlení (jak ho definuje Kahneman)

k jednotlivým tvrzením zaznamenáváme "Jo! Ne! Ano!..." a ty jsou různě silné podle přesvědčivosti argumentů - plus je třeba sladit naše "Jo!" k určité intuici s už dříve potvrzenými intuicemi

evoluční estetika - preferujeme louky, potůčky, svit a teplo slunce, vánek,...

HÉDONISTICKÝ DENÍK

je-li poměr slast:strast 1:25, máme z emocí méně než 4% slasti, 96% strasti

důležité jsou tedy činnosti s nejmenším záporným číslem

etalonem může být "ležení v posteli" - a  o kolik je v jiných činnostech více slasti + strasti


na činnosti má emocionální vliv naše před-nastavení, emoční ladění (vnitřku), ne pouze vnější činnost samotná

- možná zde platí "ráno práce-večer legace" + "po práci koláče" - protože celý den pak slastně vzpomínám, jak jsem zasloužile ráno pracoval a současně se celý den slastně těším na večerní zábavu

- když to udělám naopak, tak jsem celý den otrávený, že musím něco dělat večer + naštvaný, že jsem se ráno poflakoval

- v hédonistickém deníku je třeba se zaměřit na nálady, jsou totiž důležité délkou svého trvání

jaké jsou nálady?

velmi pozitivní-pozitivní-mírně pozitivní-indiferentní-mírně negativní-negativní-velmi negativní

- zjistíme, že se liší náš předpoklad dopadu nějakého jevu nebo odhad jeho obtížnosti od reality!

- verbální vnitřní hlas náladu fixuje, dává ji jasnou podobu, ale nonverbální vnitřní hlas je její příčinou vždy

- změny nálady jsou skokové, ale mozku dojde se zpožděním (několika minut?), že už je nová situace

naše chtění je často neverbální, jen dispozičně to mozek jako celek "ví", co chceme


- nálady trvají 2-3 hodiny, je třeba nalézt jejich příčiny, abych jejich odstraněním odstranil negativní nálady

- důležitost celkového náhledu, jak se mi teď právě daří celkově: "Míří to dobrým směrem", kdo jsem (Jsem dobrý, inteligentní, zábavný), jak se ke mně chovají druzí (mají mě rádi,...)

- hledat četnosti: které příčiny dělají nejvíce stavů


Nonverbalni vnitřní postoj může být už jen samotnými stahy či tlaky třeba svalů na hlavě

Úplně nonverbalni to myslím nebylo
Pak by to totiž nemělo obsah, intenci, cíl, zaměření a bylo by to jen napětí těla bez obsahu

jasně, mozek to nemusí vždy nutně verbalizovat, někdy to ví jen dispozičně: ví to jeho nevědomé části, ale do momentálního vědomí se to nemusí pořád dostávat...


vnitřní hlas je poměrně přerušovaný


- proč se ztotožňujeme se zrakovým tělem? protože slast a strast je vždy už automaticky spojena s určitými přesně vymezenými místy zrakového těla...jak víme, že je to právě tam a tam na zrakovém těle? automaticky, mechanicky...


- olivy - jen negativní chuť, taky kořeněná jídla jen negativní bolest, ale uvolňují (lehká euforie poté)

víno a pivo mají v sobě kromě nepříjemné kyselé či hořké i příjemnou sladkou chuť

soustředění/pozornost je napětím svalů hlavy, očí (fixace očí) + kontinuální (opakovaný) výskyt jednoho tématu/jevu - tedy opakovaný častější výskyt v rámci jistého časového rozmezí

s některými slovy i bez uvědomění významu spojené napětí či uvolnění: vyhazov, láska, bezpečí, domov, svoboda,...

přítomně se vyskytující barvy + většina zvuků uvolňují, uklidňují

"Já" si nějak tělesně symbolizujeme - třeba obvykle jako sérii napětí ve středu hrudi (To jsem já a cítíme to na hrudi, kam si můžeme i ukázat rukou: pocit já, jáství, ega)

výrazné chuťové stimuly (i ty negativní!) uvolňují více než stimuly nevýrazné

hlazení: uvolnění svalů/kůže - i díky prokrvení

káva - hnusná chuť: hořká voda na patře negativní

chuť: aktivace na jazyku+patře, prokrvení, uvolnění, podráždění, stimulace

pomocí chvění hlasivek nepoznáš u vnitřního hlasu rozdíl mezi párovými znělými vs. neznělými souhláskami, ale poznáš to možná ze skenů jemného chvění rtů - dalo by se užít při výsleších

intonace vnitřní řeči, což je změna výšky tónů - má to emoční náboj

prvotnější byl evolučně strach než deprese a proto je strach v břiše a v žaludku, protože mozek napodobil to, když bylo živočichům zle od žaludku - využil tohoto důležitého pocitu, který byl ještě předtím (je důležitý k poznání toho, že jídlo není dobré, zdravé, že je třeba voda polootrávená apod.)

olivy možná řeckým memem: jsou hnusné (záporná chuť plus ještě může vyvolávat strastné napětí svalů), ale kulturně jsme přejali ideologii, že jsou skvělé, tak z nich máme kromě napětí i uvolnění (podobně u sportu)

slast z uznání, pochvaly - prudké intenzivní uvolnění ve středu hrudi

jak se napínají horní dýchací cesty a břišní svaly při nádechu a výdechu?

usmívej se i uměle, přinese ti to reálnou slast

vnitřní hlas artikuluje hodně nedbale

osvícení = uvolnění tělesného trupu + tváře + svalů hlavy z nějakého poznání


BOLEST

vždy nějaký tlak z vnějšku (táhlý, tupý, ostrý, rychle za sebou ostře jdoucí,...)

tento tlak (výrazný dotyk, hmatu podobný stimul/podnět) má:

a) kontinuita (táhlý jeden --------- nebo rychle za sebou jdoucí . . . . . . . . .  nebo posutpně za sebou .  .   .   .    .    .  )

b) lokalizace - ostrý na malém místě nebo tupý na větší ploše těla

c) intenzita

- může jít o bodání, řezání, píchání, vystřelování, svírání, mačkání,...

negativní emoce jsou dosti podobné bolesti, když jsou intenzivní, už nejde o napětí svalů, ale přímo o fyzickou bolest


---

myšlení je jako čas, pohyb, číselná řada - postupně, za sebou jdoucí řetízek intuic: 1, 2, 3, 4, ...


- evolučně máme vtisknutou zásadu "nezabiješ člena vlastního kmene": tím, že jsme globální vesnicí s globálními značkami, bude pak méně konfliktů

- i mráz je pálivým vjemem na kůži

















Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!